Používaním stránok prevádzkovaných Azet.sk, a.s. súhlasíte s používaním cookies, ktoré nám pomáhajú zabezpečiť lepšie služby.OK Viac info

Pokec

Azet

  • Muž, 34 rokov, Humenné
  • Na Pokeci 13 rokov
  • Bol tu 25. 5. 2016, 22.02

Niečo o mne

Anima sana in corpore sano.

www.ovyzive.sk

„Tam, kde všetci rozprávajú rovnako, totiž rozum spí – a spánok rozumu rodí prízraky.“ prof. Aleš Debeljak, Slovinsko.

Pár úryvkov z knihy Zvonodrozdovo od Gabriela Chevalliera:

Tenkrátpoprvé :)

Príbeh prvý
Ruda Sakumpak měl ovšem nejednu omluvu. Hlavní z nich jistě byla trochu hloupá povolnost mladé služky, přijaté jako „děvče pro všechno", takže dobře nevěděla, kde se končí poslušnost, kterou byla svým pánům povinována. Společenský řád se zdál něčím hrozným té prosté a bázlivé bytosti, přišlé ze zapadlé horské vísky. Když viděla, že ten prolhaný student, tak mocný, že by ji mohl dát vyhodit ze služby, ji muchlá po koutech, řekla si, že lip udělá, když bude přijímat jeho laskání, opatří si tak ochránce a zpříjemní si svou osamocenost v domě, kde jí všichni jenom poroučeli a naháněli strach. Tato Mařka Firnajsová nebyla krásná, ale měla svěží, růžovou, nemálo lákavou pleť a hlavně poprsí vyvinuté tak neobyčejně, že pohled na ně úplně zfamfrnil chasníka, trpícího devět měsíců do roka přísným řádem jesuitského internátu a ve dne v noci krutě souženého mukami dotíravé puberty. Rozumělo se tedy samo sebou, že došlo k bližším stykům mezi mladou služtičkou a notářovým synem. Ruda přijel na prázdniny s pevným úmyslem, že si objasní jisté věci, kterým se u jesuitů neučí. Mařka Firnajsová byla jako stvořená pro to, aby mu všechny takové záhady objasnila. Udělala to stejně horlivě a mlčky, jak dělala všechny své domácí práce, a nikterak si nedomýšlela, že jí to dává právo chovat se k mladému pánovi familiárně. Nezkušenosti obou těchto začátečníků překonaly spojenými silami první potíže a dospěly k požitku, z něhož Mařka skromně přijímala dílec, který jí mladý pán ráčil ponechat. Třebaže ty dílce nebývaly vždycky spravedlivě rozděleny, noční přilepšení zvýšilo Mařčinu příchylnost k pánům tak, že to bylo vidět i na její práci.
„To děvče se opravdu otrkalo od konce července. Už to není takové nemehlo," ochotně přiznávala paní Sakumpaková, třebaže uspokojit ji nebývalo tak snadné.
,,To ano," přisvědčoval notář. „Zdá se, že se zaučuje. A myslim, že také Ruda hodně vyspěl v poslední čas. Je rozvážnější, klidnější. Čte, a to přece nikdy nedělával, a nelajdá se pořád někde venku jako v jiných letech. Mám dojem, že se z něho stává dobrý pracovník."
„Je už dost starý, aby pochopil jisté věci. Stává se z něho dospělý člověk."
Nicméně žádný ohled nebyl brán na tyto pokroky, když se zjistilo, jak hluboko vnikla Mařka Firnajsová do uzavřeného rodinného kruhu a čím přispěla k výchově notářova syna. Vyhnali ji. Brečela a ve své prostomyslnosti šla všude vyprávět o svém neštěstí. Její nářky velmi uškodily celé Sakumpakovic rodině a celé kostelní straně.
„Prasáci jsou to, tihle Sakumpakovi!" říkalo se.
„Drží růženec u samého poklopce!"
Ale Mařka si nestěžovala na všechny stejně.
„Hlavně ona je zlá," vysvětlovala. „Pán se vždycky velice staral o mé zdraví. Pořád se bál, abych neonemocněla, a co chvíli říkával: ,Ach, Mařko, ty máš krásné a veliké balónky! Musíš dávat pozor, dobrý pozor musíš dávat, Mařko, aby se jim nic nestalo. Nebolí tě to, když je takhle vezmu do ruky? ptával se mne pán každou chvíli někde v koutku. Velice se o mne staral, protože děvčata, jak říkával, jsou na to velice choulostivá. Býval na mne moc hodný; někdy mi tam strkával pětifrank. A někdy i deset franků, až dolů. ,To je, říkával, ,pro Mařenku, co má tak hezké balónky! To bývaly dobré časy, když to paní neviděla!"
„A co Ruda, Mařko?"
„Udělal mi to násilím, vůbec se mne neptal. Úplně jsem už spala. Než jsem měla kdy bránit se, už to bylo."
„Mělas křičet, Mařko!"
„Styděla bych se upozorňovat na to celý dům..."
,,No ale co potom, později?"
„To potom to byl už zvyk. To už mně to tak nepřipadalo."
„Mělas z toho aspoň něco? Užilas při tom trochu?"
„Co se dá dělat, říkávala jsem si, když už jsme byli v tom... Třebaže to bylo o únavu víc... Čistý zisk to nikdy nebyl."
„Je to dobrý pracant, ten Ruda?"
„Je to chlapák! Někdy jsem hned usínala, když bylo prádlo nebo hlavní úklid v sobotu. A on si vzal sám, co chtěl, takže jsem o tom ani nevěděla. To taky jsem z toho nic neměla..."

Príbeh druhý:
Baronka ji oslovuje:
„To jste vy, Růženko Baráčková? Pojďte sem, dívenko. To prý vás do tohoto stavu přivedl ten Standa Botička?"
Mladá hříšnice, trochu nemotorná a stydlivá, přisvědčuje:
„Ano, on, paní baronko."
„Pak tedy gratuluji, - slečno! Patrně vás vaše panenství již
svrbělo? A co jenom vám ten chasník napovídal, že vás svedl? Pověděla byste mi to laskavě?"
To přesahuje Růženčiny síly i její vyjadřovací schopnosti. Odpovídá tedy:
„Nepovídá mi nikdy nic, paní baronko..."
„Ze vám nic nepovídá? Čím dál tím lip? No ale jak to?"
Dívka pod tímto nátlakem červená ještě víc a potom co nejprostěji a nejupřímněji vysvětluje, jak se to všechno stalo:
,,On nepovídá... on dělá..."
Tato odpověď baronku úplně odzbrojuje, protože jí připomíná časy, kdy také ona žádala od mužů něco víc než slova. Přece však pokračuje ještě stále přísně:
,,I hleďme, hleďme, on dělá! Dělá proto, že mu to dovolujete, vy hloupá husičko!"
,,Nemohu mu v tom zabránit, paní baronko," nevinně odpovídá bývalá družka Calabovy družiny.
„Ale tak to tedy, vy safraporte," volá zámecká paní, „to tedy od vás každý záletný panáček, který se netrefí, může dostat všechno, čeho se mu zachce? Dívejte se, slečno, na mne a odpovězte!"
Proti této výtce staví Růženka přízvuk pevného přesvědčení. Osměluje ji také vědomí, že mluví pravdu:
„Ale kdepak, paní baronko! Mnozí jiní mládenci by si se mnou rádi něco začali. Ale nikdy jsem je neposlouchala... Jenom se Standou je to takové divné..."
Baronka poznává řeč opravdové lásky. Zavírá oči nad vzpomínkami, v nichž je hojnost také tak neodolatelných ochablostí vůle. Když oči zase otevřela, má laskavou tvář. Znaleckým pohledem oceňuje Růženku Baráčkovou, svalnatou a kyprou.
„Vy klisinko milá!" praví a hladí ji po tváři. „Ale řekněte mi, dívenko, mluvil s vámi někdy o svatbě ten váš neodolatelný Standa?"
„Říká, že by proti tomu nic neměl, kdybychom se vzali, ale naši, jeho a můj tatínek, se nemohou dohodnout o vinici Na slunečné."

O hygiene v ústnej dutine

Inocenc Kulíšek si totiž nesmírně zakládal na svém přesvědčení, že je hluboký myslitel, něco jako venkovský filosof, asketický a nepochopený. Každé učitelovo slovo mělo pedagogický a mravoučný přízvuk, zdůrazněný často pohybem, který lidové obrázkové knížky za dřívějších časů přisuzovaly členům kantorského sboru: ukazováček natažený nad uzavřenou pěstí a zdvižený k nosu. Inocenc Kulíšek, když něco tvrdil, přitiskl ukazovák na nos vždycky tak důrazně, že jeho špičku posunul na stranu. Žádný div tedy, že po dvaceti letech zaměstnání, při kterém je ustavičně třeba tvrdit a přesvědčovat, jeho nos byl trochu nakroucen doleva. Aby naše podobizna byla úplná, dodejme, že dech páně učitelův kazil jeho krásné mravokárné průpovědi, takže zvonokoští občané se raději vyhýbali jeho moudrosti, protože Kulíšek ji lidem s oblibou vštěpoval hodně zblízka. A ježto on jediný z celého kraje neznal tuto svou špatnou vlastnost, přisuzoval jenom ignorantství a žalostnému materialismu zvonokoských občanů onu horlivost, s níž před ním prchali a hlavně zkracovali každý důvěrný rozhovor, každou vášnivou debatu. Lidé prostě couvali, dávali mu za pravdu a raději se ani nesnažili něco namítat. Kulíšek v tom viděl pohrdavost. Jeho přesvědčení, že je zneuznaný myslitel, vyplývalo tedy z pouhého nedorozumění, Ale Kulíšek tím přece trpěl, neboť jakožto tvor od přirozenosti povídavý rád by byl, protože byl vzdělaný, všem spoluobčanům ukazoval svou učenost....

...Tím vděčnější a oddanější byl Bartoloměji Pěšinkoví za to, že ho obdaruje svou náklonností a důvěrou. Ale starosta byl muž tak obratný, že dovedl těžit ze všeho a z každého. Když si chtěl s učitelem promluvit o něčem vážném, pozval ho na procházku: tak ho totiž měl stále z profilu. Je ovšem také pravda, že vzdálenost, která je mezi prostým učitelem a bohatým vinařem, vyhlubovala mezi nimi společenský příkop tak široký, že starosta byl chráněn před nelibým dechem, kterým Kulíšek štědře obšťastňoval všechny obyčejné smrtelníky. Zkrátka: Pěšinka jakožto dobrý politik využíval ve svůj prospěch jedovatě páchnoucí ústní dutiny svého tajemníka. Kdykoli chtěl v nějaké obtížné věci získat souhlas některých oposičních obecních radních, na příklad notáře Sakumpaka nebo vinařů Hniličky a Figlknifa, předstíral nevolnost a poslal k nim do bytu Inocence Kulíška s úředními lejstry i s tou jeho otravnou výmluvností. Páni radní hned dali svůj souhlas, jen aby co nejdříve zavřeli panu učiteli pusu. A chudák Kulíšek si z toho vyvodil, že má nevšední přesvědčovací schopnosti, a utěšoval se tím nad nezdary své výmluvnosti u ostatních občanů; vysvětloval si je jenom závistí, kterou v lidech nevzdělaných vždycky probouzejí vyšší duševní schopnosti. Z takových poslání se vracíval vždycky velmi hrdě. A Bartoloměj Pěšinka se v duchu usmíval a třel si rudý zátylek, což u něho bývalo známkou hlubokých úvah nebo veliké radosti. Nejednou říkával učiteli:
,,Z vás by byl parádní diplomat, Kulíšku! Jak otevřete ústa, každý s vámi hned souhlasí."

...o sto strán ďalej...

Kulíšek přece jen znovu upozornil na své republikánství:
„Já jsem žák Jeana Jacquesa Rousseaua, Mirabeaua a Robespierra. Znovu a důrazně to, pane, připomínám!"
Oskar Hronec z Košťálová stál ted u samého Kulíška, a proto cítil jeho silný dech z bezprostřední blízkosti. Pochopil, že Kulíškova výmluvnost je nebezpečná a že není radno potýkat se s ním v uzavřené místnosti.
„Každý upřímný názor má své oprávnění," řekl. „Ale vyjděme si na čerstvý vzduch. Venku se nám bude lépe mluvit."

Odohralo sa na fronte

Generál se držel raději ve stínu, s očima u polního kukátka, a měl opravdu bojovnou radost, když viděl vystupovat hodně dýmu z nějakého nevinného lesa. „To stojí za podívanou!" říkal důstojníkům svého štábu. A nejen za podívanou to stálo, neboť z lesa zazníval až k němu tlumený rachot a slabé ozvěny trubek, vyzývajících k útoku na bodáky. „Ti tam jistě dostávají na frak, ti sviňáci!" pochvaloval si generál a myslil tím ovšem Němce, neboť ani trochu nepochyboval, že všichni Němci budou zahnáni, roztrháni na kusy, rozprášeni, rozsekáni, rozdrceni, rozkucháni, propícháni a strachem celí poděláni, kdežto Francouzi že jsou v té mele takřka nezranitelní, růžoví od samé spokojenosti a vyzbrojení jak duchaplnými vtipy, tak dvě stě padesáti náboji a bujarými bajonety, které se s rozkoší přehrabují v teutonských střevech.
A o tom, že všechno se rozvíjí přesně podle jeho neomylných výpočtů, byl ten pán přesvědčen tak pevně, že se kolem páté
hodiny odpolední, kdy mu již nehrozil úžeh, nebál učiniti hrdinské rozhodnutí. „Myslím, pánové, že bychom ted mohli popojít o dobrých sto metrů dopředu. Budeme tam mít lepší pozorovací stanoviště." Tato slova řekl tak resolutně a neohroženě, že se všichni zachvěli. „Pane generále, proboha, mějte rozum!..." zaprosil náčelník jeho štábu. Ale generál mu odpověděl s neústupným úsměvem: „Jisté neohroženosti jsou nezbytné, pane plukovníku, pamatujte si to, prosím!" Slavný výrok! Nerozhodl sice o výsledku bitvy, jenž byl zarážející, ale velmi přispěl k rychlé kariéře muže, který jej vyřkl. A generál neohroženě šel dopředu a zastavil se teprve necelé tři kilometry za bitevní linií, v nebezpečném pásmu, kam střely sice nedopadaly, to je pravda, ale čert nikdy nespí! A zůstal tam až do soumraku, stále neochvějný. O tom, co se vpředu děje, neměl potuchy, ale bez rozpaků dával rozkazy; vypadaly podle toho. Musíme ovšem dodat, že německý generál na opačné straně se choval stejně neohroženě a dával rozkazy se stejnou znalostí situace.
Tak se stalo, že o vítězství se v lese rvaly dvě armády vzteklých bláznů, užaslých hrůzou; neměli tušení, co tam přišli pohledávat, a přece se bili jako dravci, řvali, stříleli, běhali, bodali, vraždili nazdařbůh a přitom upřímně toužili vzít nohy na ramena a zdrhat, bouřili se proti smrti a pozvolna v nich začínalo klíčit přesvědčení, že vojevůdci všech armád na světě jsou jistě největší lumpi pod sluncem a že oni, prostí vojáci, by jim s velkým požitkem namlátili hubu, že by jim ji rozsekali rafinovaně, že by jim opravdu raději jako poslední sousto vrazili jejich uřezaný pytlík do huby, než aby mlátili po hlavách nepřátele, ty ubohé blbouny, kteří zrovna tak jako oni dělali toto nekřesťanské řemeslo a přišli tam dát si párat břicha, rvát střeva, rozsévat játra, sleziny, srdce, žaludky, ba i varlata po polích; a při tom si v posledním zachroptění duše říkali, že ti prevíti, všichni ti, kteří se zatím do omrzení válejí s krásnými perversními trajdami a přecpávají se dobrým žrádýlkem a poctami a poklonami a obdivem, že všichni ti prevítští ulejváci, mordie, ti sadisté, ti řvaví vlastenci ze zisku, ti že tento zatraceně pitomý apokalyptický masakr nastrojili jenom proto, aby se hnuly jejich kšefty, ačkoli všude pod sluncem je ještě plno ryb v řekách, plno ptáků na stromech a zajíců v brázdách, plno zrní v zemi a ovoce na větvích, spousta krajů téměř prázdných a všude plno žen celých zvlhlých osamělými touhami, a nemohou si to dát s žádným krásným chlapíkem, kdežto zde jsou nejkrásnější chlapi rozkucháváni jako prasata. Toto by si byli ti v lese mysleli, kdyby nebyli bývali tak bláznivě, tak strašně nepochopitelně šílení nebo mrtví. A tito mrtví nepotřebovali již nic než trochu hlíny na tělo, a ani to tak velice pro sebe, protože jim to bylo úplně na věky fuk, zdali budou pohřbeni nebo nic, ale třeba toho bylo pro lidi živé, protože ti se přece jen nechtěli dát otravovat takovým mrtvolným smradem.
A generál zatím, úplně klidný, úplně spokojený, ba i nemálo rozjařený, stál na kopečku ukryt v hájku a každé čtvrt, hodiny opakoval: „Dobré je to! Všechno klape!" A velitel naproti u nepřátel také opakoval zase svým jazykem: ,,Es geht! Schon, sehr schon!"

Genráloviny

Ale přestalo to klapat, když pan komandant dostal žízeň. Nepodal vám mu ten zatracený idotský velitel zásobovací služby láhev teplého piva, jemu, generálovi? A při tom ještě s nehorázně blbým úsměvem na trulantské papuli řekl: „Válka je válka, pane generále, že ano?" Generál pochopil celou tu drzost teprve po prvním doušku. „Cože?" zvolal. „A napřed se postavte do pozoru před svým představeným. Nač vás tu mám, pane majore?... Nabídnout mi takové čuránky! Do toho lesa tamhle vás pošlu, jako do pekla vás tam pošlu s těmi ostatními vrtáky, a hned zítra!" Ted už i generál zuřil jako blázen. Zavinilo to patrně slunce, nebo snad měl ještě od oběda přecpané břicho. A major nevěděl, co odpovědět. Byl to major trochu skromný, nevyznal se v pletichách, protože neprošel Válečnou školou. Teprve teď, ale příliš pozdě, si začínal uvědomovat, že generálův nápoj, generálovo jídlo, generálova postel, generálův nočník, generálův záchod, generálova milenka, generálův sluha, generálův kůň, kobylince generálova koně, zkrátka že všechno, co má vliv na generálovu náladu, může mít ve válce význam, ba že to může mít vlastně větší význam než generálovi vojáci... Ale uvědomil si to příliš pozdě, protože hned ráno tam šel, do lesa, a rozpárali mu tam břicho zrovna tak jako jeho kamarádům. A když vyříhával svou bezelstnou dušičku — nechtělo sejí z něho ven — dobrák major, v pozoru umírajícího poslušného vojáka, uctivě, tiše opakoval: ,,Je čerstvé, pane generále, opravdu čerstvé... umírání!" A potom umřel jako ubohý idiot, o jednoho víc nebo míň, na tom nezáleží. A generál na něho již nemyslel a říkal: ,,Tenhle život na čerstvém vzduchu mě omlazuje o dvacet let. Kdyby válka mohla trvat rok nebo dva, dožil bych se stovky! ..." ,,A možná maršálské hole!" — ale toto již neřekl, protože se bál, aby se to nedoneslo ostatním generálům; ti totiž jakožto rovnocenní kolegové byli velmi důmyslní lotři, vesměs ochotní stát se maršály dříve než jejich kamarádi a za tím účelem prostě sabotovat všechny jejich bitevní akce.

Vojna a alkohol

Ale neustal horlivě přemýšlet o svých prvních válečných příhodách. Brzy učinil tento významný objev: ve válce kráčí opilý člověk rovně. Později byli prý Němci nuceni dávat vojákům injekce alkoholu, ba i etheru. Avšak právě jako tolik jiných věcí i tento krásný vynález je francouzský a zásluhu na něm má prostý poddůstojník naší koloniální pěchoty.
Od té doby se Cajdrnoha do bitevní linie nikdy neodvážil bez
pořádné zásoby alkoholu. Pil tak dlouho, až ztrácel jasné vědomí a až v sobě cítil pitomou zuřivost, která potom v bitvách dělala divy. Tato metoda mu vynesla, že jeho představení si brzy všimli jeho udatnosti. A ještě šarže byly velmi vhod decimovány, stal se brzy šikovatelem a potom dokonce podporučikem. Když se dostal k Verdunu, byl již poručíkem a právě za této strašné bitvy si definitivně získal velikou slávu. Když slyšel tu hroznou kanonádu, pochopil, že musí zvýšit obvyklou dávku svého morálního posilňujícího prostředku. Ale vzal ho víc, než kolik snesl, a když jeho setnina vylezla ze zákopu k útoku, skulil se na smrt opilý clo granátové jámy mezi oběma liniemi a pokojně tam mezi mrtvolami chrápal celých třicet hodin, zatím co kolem něho zuřilo nejstrašnější ničení, jaké kdy otřásalo zeměkoulí. Probudil se už po boji v hrozivém tichu, nad nímž se vznášela jenom radostná píseň skřivana, jásajícího na modrém nebi. Neměl tušení, co se asi stalo, ale pohled na dvě mrtvoly a jejich příšerný zápach mu pomohly orientovat se. Ještě než pomyslil na únik do bezpečí, si řekl: „No servus, ty troubo! To jsem opravdu zvědav, co tomu řekne starý..." Starý, to byl velitel pluku, strašný otevřhuba. Ale tím, kdyby zůstal mezi liniemi, by se nic nebylo spravilo; plazil se tedy nazpět k zákopům a skulil se do nich celý vyjevený. Jeho mužstvo vyvalovalo oči, že ho zas vidí.

Kariéra

Dady zažila mnohé hnusné dni bídy. Vláčívala se v noci hlavními ulicemi Lyonu jako nesmělá, hladová pouliční děvka a nepodařilo se jí vždycky prodat své tělo. A bylo to přece tělo krásné, bez jediné nedokonalosti. Ale tělo se stává slavným stejně pomalu jako talent. Bývaly časy, kdy se každý mohl s Dady vyspat za padesát franků. Několik set mužů s ní spalo za tuto cenu, zrovna tak, jako by byli spali s kteroukoli jinou, a žádného z nich nenapadlo chlubit se tím. Potom kdosi objevil její přednosti. A potom se stalo velmi nesnadným vyspat se s ní a kdekdo by to rád byl dělal za jakoukoli cenu. Uvědomila si tenkrát velmi rozumně, že ted smí svou přízní oblažovat již jenom nesmírně šetrně, a říkala této opatrnosti, bůhví proč, „trik lepších holek". Od té chvíle zamířil k Dady proud snobismu. Fabrikanti se o ni přeli a několik obchodních podniků krachlo na její počest. Pověst nebezpečné ženy ji definitivně vynesla na vrchol nejvyšších tarifů.

Charakteristika

Postava
160 cm, 69 kg, malé chlápätko
Typ postavy
priemerná, teraz som trošku pribral.. mne kolíše váha v priebehu roka o cca 10 kg..... od 60 do 70 kg
Môj zrak
výborný, trošilinku horšie vidím do diaľky, v poslednej dobe sú moje oči unavené
Farba očí
modré, šedomodré
Farba vlasov
blond, špinavý blond
Typ vlasov
tvorí sa mi pekná plešinka, hlúpe vlasy, opúšťajú múdru hlavu :)
Ukončené vzdelanie
vysokoškolské, som nutricionista
Pracujem v oblasti
chémie a potravinárstva, venujem sa potravinám vhodným na bezlepkovú diétu a pre diabetikov
Profesia
inžinier kvality
Ovládam jazyk
anglický, nemecký, pasívne poľský, rusky, pribudne španielčina, len sa na nej ťažko pracuje, už som všetko zabudol
Obľúbená farba
biela, červená, čierna, v poslednej dobe som sa doslova zaľúbil do červenej.... a rozmýšľam svojho citroena nastriekam na žlto.... poraďte :)
Vzťah k fajčeniu
nefajčím, fajčenie je obrovská pliaga.... dokázal sa obsah nikotínu u bábätka, ktorého matka fajčila na balkóne, za zatvorenými dverami, prosím, aspoň kvôli deťom nefajčite
Vzťah k alkoholu
pijem príležitostne, občas guinnes na chuť, z destilátov kvalitná slivka, captain morgan rum
Znamenie vo zverokruhu
škorpión, čistokrvný škorpión.... ako z knihy....

Láska, sex a rodina

Rodinný stav
slobodný, ešte ním chcem zostať, ale občas mi chýba niekto, o koho by som sa mohol oprieť....
Deti
mám ich rád, pozri fotoalbum :)
Na pokeci hľadám
dobrého priateľa, priateľku, niekoho, s kým mi bude dobre, na zábavu, pomoc, dobré priateľstvo
Láska pre mňa znamená
láska je pekná do chvíle, keď dvaja zistia že si už nemajú čo povedať
Príležitostný sex
to skutočne záleží len na okolnostiach, ako vedec rád experimentujem ... :)
Môj partner by mal byť
človek, ktorého úplne rešpektujem, so mnou je to ťažké, som náročný seba a tým pádom aj na iných, človek, ktorý mi podloží racionálne argumenty a nevymýšľa si, človek s fantáziou a extrovertnosťou, človek, ktorý mi bude všetkým, a hlavne nie egoista a klamár...

Kultúra

Mám rád filmy
alternatívne, umelecké, komédie, dokumentárne, historické, milujem francúzsku kinematografiu, momentálne som prepadol Simpsonovcom, kto mi napalí ďalšie série? : Ináč na dianie v showbizbise sa so mnou nedá komunikovať, nakoľko TV a ostatné už vyše roka absolútne nesledujem.... len správy na funrádiu pri šoférovaní, ba ani tie už nie, radšej si počúvam hudbu
Rád si pozriem dobrý film
doma z gauča, posledné roky tv nesledujem vôbec, lebo na ňu nemám čas a nezaujíma ma...
Mám rád knihy
historické romány, literatúru faktu, životopisné a pamäte, cudzojazyčnú literatúru, ekonomickú literatúru, filozofickú literatúru, literatúru pre rozvoj osobnosti, odbornú literatúru, knihy mám veľmi rád, ročne ich prečíram mnoho, len keby neboli také drahé...
Mám rád hudbu
rock, pop, metal, soundtracky, jazz, klasická hudba, opery, folklór a ľudovky, počúvam, na čo mám chuť, momentálne trošku tvrdšie... gothic rock; striedaný jazzom, blues a swingom, teda hudbou do roku 1940-1950
Chodím na koncerty
ja na koncerty nechodím, príliš veľa hluku, mám rád kľud
Najradšej hudbu počúvam
na posteli, vo vani, na dobrú noc, s partnerom, v práci, pri sexe, pri chôdzi, hudba je čarovná, dokáže pomôcť, ale aj pokaziť náladu
Pohodový večer
zhasnúť svetlá a meditovať, niečo dobré uvariť, čítať dobrú knihu, pri sviečkach s partnerom, keď sa mi upokojí myseľ

životný štýl

Moje záľuby
cestovanie, turistika, práce v záhrade, práce okolo domu, čítanie, počúvanie hudby, varenie, jedlo, priatelia, spanie, sex, stanovanie, chodenie do múzeí, pečiem veľmi dobrú bábovku... špeciálnu a mojou najväčšou záľubou je cestovanie
Športy, ktoré sledujem
bežkovanie, hokej, korčuľovanie, športy už ani nepozerám, vlastne, posledný rok ani neviem, čo to je tv...
Špeciality kuchýň
slovenskej, pečiem geniálnu bábovku :) a... vymyslel som biele palacinky, nie je tam farbivo, len zmena techniky pripravy :)
Dobré jedlo si vychutnám
keď jem, vyžadujem KĽUD ... aj keď to bruško partnerky znie lákavo :)
Domáce zvieratá
mám psa, všetko živé milujem, okrem parazitov života... a mám rád pavúkov... zákaz zabíjania pavúkov a zhadzovania pavučiny na rohoch stien... pavučina je krásna...

Komentáre (31)

Pawlowska5

Pawlowska5 napísala 21.10.10 20:37

tak toto je veelmi zlaty xalanisko!!!!! zelam vela,vela zdravia a stastia !!!!

WANESSA696 napísala 3.12.09 14:42

braááško...stebou je vždy o čom...vždy ked stebou pišem či kecam mam ústa do tvaru D degustujem kexe na širku:))DD

lubika.k napísala 26.07.09 16:21

_____00000000000_______00000000000_____
___000000000000000___000000000000000___
__00000000000000000_00000000000000000__
__00000000000000000000000000000000000__
___0000000I LOVE MY FRIENDS0000000000___
____0000000000000000000000000000000____
______000000000000000000000000000______
_________000000000000000000000_________
____________000000000000000____________
_______________000000000_______________
_________________00000_________________
___________________0___________________

(zmazaný používateľ) napísal 10.05.09 20:03

__________♥PL♥___________________♥BO& #9829;____________ ___________♥LAY♥________________♥YPL♥____ ________ ___________♥BOYP♥______________♥YBOY♥____ ________ ____________♥AYBOY♥____________♥AYBO♥____ ________ ______________♥LAYBOY♥________♥AYBOY♥____ ________ _______________♥AYBOYPL♥_____♥BOYPL♥_____ ________ _________________♥BOYPLA♥____♥OYPLA♥_____ ________ __________________♥OYPLAYB♥__♥PLAYB♥_____ ________ ______________________♥PLAYB♥OYPL♥_____________ __ _________________________♥BOYPLA♥________________ ___________________♥OYPLAYBOYPL♥_________________ _________________♥BOYPLAYBOYPLAYB♥_______________ ________________♥PL♥♥♥AYBOYPLAYBO♥_ ________ ______ _______________♥LAYB♥OYPLAYBOYPLA♥_____________ __ ______________♥OYPLAYBOYPLAYBOYPLA♥______________ _______________♥OYPLAYBOYPLAYBOYP♥_______________ ________________♥YBOYPLAYBOYPLAY♥________________ ____________________♥YPLAYBOY♥___________________ ___________________♥AYBOYPLAYBO♥_________________
__ _______________♥♥♥♥♥♥♥& #9829; ♥♥♥♥♥♥♥♥♥__ ____________

solnka

solnka napísala 29.04.09 0:28

pekny profil ....

juraj2323 napísal 4.06.13 9:48

zvonodrozdovo..........

len málokomu sa podarí zomrieť v budove kde pred v chodom je vyvesená červená lampa.
V tomto románe, Chevallier dokázal, že sa to dá.
Imro, ďakujem, že si my to pripomenul.
Kdesi na povale túto knižku mám, alebo mal .

ďalšie komentáre