Pokec

Niečo o mne

... ľúbim svoje deti, priamosť, všetky kvety, hrozno, horúce gaštany, čerstvo upražené mandle, oriešky-proste slané, biele utierky, rumové pralinky, horúcu kávu, jar, zurčanie potoka, teplý letný dážď, letnú hviezdnu noc vonku, tančiť rock end roll, tango, lambadu, cigánske čardáše - je v tom oheň, vtipy, filmy, ktoré ma rozosmejú alebo donútia sa zamyslieť, vôňu sviečok, praskanie ohňa, klavírne skladbičky, Carmen, ruské piesne, lebo tak krásne prirovnania v slovenčine určite nenájdeme, nosiť sukne ... aaaaaaaa ... a ešte stále verím, že nakoniec pravda a láska zvíťazí a zlé sa na dobré obráti ;-) a že raz na každého dôjde

*********

Ale když si mě ochočíš, bude mùj žiivot jakoby prozářen sluncem. Poznám zvuk krokù, který bude jiný než všechny ostatní. Ostatní kroky mne zahání pod zem. Ale tvùj krok mne jako hudba vyláká z doupěte. A pak, podívej se! Vidíš tamhleta obilná pole? Nejím chléb. Obilí je pro mne zbytečné. Obilná pole mi nic nepŕipomínají. A to je smutné. Ale ty máš zlaté vlasy. Bude to opravdu nádherné, až si mì ochočíš. Zlaté obilí mi tě bude připomínat. A já budu milovat šumění větru v obilí...
Liška umlkla a dlouho se dívala na malého prince.„Ochoč si mě, prosím!“ řekla.„Velmi rád,“ odvětil malý princ, „ale nemám moc času. Musím objevit přátele a poznat spoustu věcí.“ „Známe jen ty věci, které si ochočíme,“ řekla liška. „Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníkù věci úplně hotové. Ale poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátel.Chceš-li přítele, ochoč si mě!“ „Co mám dělat?“ zeptal se malý princ.„Musíš být hodné trpělivý,“ odpovědìla liška. „Sedneš si nejprve kousek ode mne, takhle do trávy. Já si budu na tebe po očku dívat, ale ty nebudeš nic říkat. Řeč je pramenem nedorozumění. Každý den si však budeš moci sednout trochu blíž...